Co je subjektivní:
Subjektivní se říká o vnímání, názoru nebo argumentu, který odpovídá vlastnímu způsobu myšlení subjektu. Říká se také o všem, co se týká subjektu, na rozdíl od zbytku světa.
Slovo subjektivní pochází z latiny subiectīvus, což znamená „záleží na něčem jiném“. Předpokládá se tedy, že subjektivní je zaměřen na subjekt. Tímto způsobem kontrastuje s pojmem objektivní, ve kterém je hledisko soustředěno na objekt.
Proto se někdy slovo subjektivní používá k odvrácení komentáře nebo názoru. Například: „To, co říkáte, je velmi subjektivní.“
Subjektivní je adjektivum, které neodkazuje na samotný objekt, ale na vnímání člověka člověkem, které vyjadřuje prostřednictvím jazyka. Závěr je relativní, to znamená, že je ovlivněn kontextem tlumočníka a světem jeho zájmů.
Viděno takto, když mluvíme o něčem subjektivním odkazuje se na stanovisko, které nelze univerzálně použít, protože analyzovaná věc / realita je náchylná k různým interpretacím.
Nelze však činit závěr, že množný nebo relativní charakter subjektivity zneplatňuje obsah subjektivních tvrzení. Naopak, subjektivní byl potvrzen jako nezbytná instance rozvoje vlastního myšlení a předchozí krok pro sociální dohody, které upřednostňují koexistenci.
Rozdíly mezi subjektivním a objektivním
Pokud slovo subjektivní odkazuje na to, co je vlastní pozorujícímu subjektu, objektivní odkazuje na to, co je vlastní objektu, bez ohledu na názor jeho pozorovatele.
Tímto způsobem je prohlášení objektivní, pokud nepodléhá individuálnímu výkladu, ale odkazuje na rozpoznatelné vlastnosti předmětu jako takového, které lze pozorovat, měřit nebo ověřovat.
Například určitá hora může být velká nebo malá v závislosti na referencích subjektu. „Bolívarský vrchol je obrovský.“ Obrovské pro co a pro koho? Je to osobní vnímání.
Objektivní informací by bylo určit specifickou výšku hory pomocí specializovaných nástrojů. Například: „Bolívarský vrchol ve Venezuele má výšku 5007 metrů nad mořem.“ Tato „objektivní“ data umožňují lokalizovat vrchol na škále podobných referentů, i když nezruší vnímání subjektu v příkladu.
- Objektivní.
- Objektivnost.
Subjektivní ve filozofii
V teorii znalostí, kterou vytvořil Inmanuel Kant v 18. století, subjektivní odpovídá subjektivitě. Subjektivitou se rozumí schopnost subjektu vnímat, soudit, argumentovat a komunikovat určitou myšlenku prostřednictvím jazyka.
Tato myšlenka je jistě formulována z proměnných kontextu subjektu a podle jeho zájmů. To však nezpochybňuje kritický úsudek. Naopak ve filozofii je místo subjektivita sebeuvědomění. Subjektivní myšlení nepopírá kontroverze; vyžaduje to.
Subjektivní právo
V zákoně je subjektivním právem moc nebo zákonná autorita fyzické osoby prosazovat svá vlastní práva, omezovat práva ostatních, vlastnit nebo požadovat něco v souladu s právní normou.
Subjektivní v gramatice
V gramatice mluvíme o subjektivní predikativní doplněk, druh predikativního doplňku, ve kterém adjektivum doplňuje předmět současně se slovesem. Například ve větě „Dívka byla šťastná.“ Odkazuje na sloveso i předmět, na který tiskne kvalitu.
