Co je Nejsvětější Trojice:
Nejsvětější Trojice je základním dogmatem křesťanství. Spočívá ve víře, že Bůh je jeden a trojjediný, to znamená, že je to jednotka složená ze tří navzájem souvisejících božských osob: Otce, Syna a Ducha svatého. Tento princip společenství tří osob v jednom Bohu je také známý jako hypostáza.
Katechismus katolické církve to definuje takto:
Trojice je jedna. Nevyznáváme tři bohy, ale jediného Boha ve třech osobách: „trojnásobnou trojici“ … Božské osoby nesdílejí jediné božství, ale každý z nich je zcela Bůh: „Otec je stejný jako Syn , Syn stejný jako Otec, Otec a Syn stejný jako Duch svatý, to jest od přírody jeden Bůh. “
Podle různých vyznání křesťanství se Nejsvětější Trojice projevovala v celém Starém i Novém zákoně. Ale úplné zjevení tajemství Nejsvětější Trojice je přičítáno samotnému Ježíši, jak soudě podle jeho zjevného vztahu s Bohem, kterého nazval „Otcem“, tak podle jeho svědectví a jeho učení.
V rámci dogmatu je Bůh Otec stvořitelem života ve všech jeho podobách a projevech. Ježíš je jediný Syn Boží, který vychází ze své přirozenosti a přijímá, že se vtělí do lidstva, aby naplnil Otcovy plány. Nakonec Duch svatý, který pochází z obou, je ten, kdo vdechuje život a inspiruje činy a slova dobra v srdcích.
Biblické základy
Víra ve Nejsvětější Trojici spočívá na výkladu nebo výkladu různých knih Bible. K ilustraci tohoto bodu slouží následující příklady:
V knize Genesis vypravěč dává Boží hlas do první osoby množného čísla při více než jedné příležitosti. Například: „Udělejme člověka na náš obraz podle naší podoby …“ (Gn 1,26).
V evangeliích mají tyto výklady díky Ježíšovým slovům stále větší podobu. Například: „Filip mu řekl:„ Pane, ukaž nám Otce, a to nám stačí. “ Ježíš odpověděl: «Byl jsem s tebou tak dlouho a ty mě pořád neznáš, Filipe? Kdo mě vidí, vidí Otce. Jak říkáš: Ukaž nám Otce? “ (Jan 14, 8-9).
Další příklad, který můžeme zaznamenat, je v Matoušově evangeliu: „Jděte tedy a udělejte ze všech národů mé učedníky. Pokřtít je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého “(Mt 18,19).
Evangelista Saint John se nad touto věcí hojně zamýšlel a položil základy trinitářské teologie. To je vidět v první kapitole jeho evangelia: „Nikdo nikdy neviděl Boha, ale Bůh jediný Syn nám ho dal poznat; je v lůně Otce a dal nám ho poznat. “ (Jan 1, 18). Totéž učinil apoštol Pavel v pastoračních dopisech, které adresoval svým komunitám: „Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství“ (Kol 2,9).
Rady
Dogma o Nejsvětější Trojici je koncept, který tvrdí, že definuje podstatu Boha křesťanů. Tento zájem nebyl takto formulován před romanizací církve, protože v dobách pronásledování se křesťané soustředili na reflexi Ježíšova mise.
Tato otázka se stala ústřední debatou po institucionalizaci církve. Proto se nicajský koncil (rok 325), podporovaný Konstantinem, hlavou byzantské říše, postaral o definování podstaty Syna s ohledem na Otce. Poté konstantinopolský koncil (381 n. L.) Poznal Ducha svatého a nakonec ho chalcedonský koncil (451 n. L.) Ratifikoval. Vědecká modlitba Církve tak měla vynikající podobu: krédo.
Otázka však nebyla hotovou debatou. Dotazy na svatého Augustina z Hrocha nebo svatého Tomáše z Aquina na toto dogma jsou známé. Křesťanství je však i nadále založeno na formulaci zrozených z prvních rad.
Viz také:
- Dogma.
- Charakteristika křesťanství.
