Co je ateismus:
Ateismus je držení těla nebo přesvědčení, že neexistuje žádný bůh nebo nejvyšší bytost. Popírá také pravdivost veškeré víry nebo víry vztahující se k božským nebo nadpřirozeným bytostem nebo naukám založeným na jejich existenci.
Etymologie ateismu pochází z řeckého ἄθεος (ateista), který je zase tvořen předponou ἄ, což znamená „bez“, a podstatným jménem θεος, které znamená „bůh“. Je tvořen příponou -ism, což znamená „doktrína“ nebo „trend“. Ateismus by tedy byl absencí víry v Boha.
Filozoficky se stoupenci ateismu uchylují k různým argumentům, aby zpochybnili existenci Boha. Na jedné straně zpochybňují empirické důkazy o jeho existenci. Poukazují také na rozpory všemocné a dobrotivé povahy Boha, protože podle toho by neměl připustit existenci zla a utrpení ve světě.
Jsou také založeny na argumentu z božských zjevení, který je v různých světových náboženstvích nekonzistentní a vzájemně si odporuje.
Rozmanitost pozic ateismu umožňuje rozlišit několik typů. Existuje silný a slabý ateismus, teoretický a praktický ateismus, křesťanský ateismus a dokonce státem podporovaný ateismus.
Nejrozšířenějším symbolem ateismu je stylizované písmeno „A“, které v roce 2007 vytvořila americká umělkyně Diane Reed pro Mezinárodní ateistickou alianci. Existuje však mnoho ateistických organizací a každá má svůj vlastní symbol, takže neexistuje žádný univerzální odkaz.
Opakem ateismu je teismus, což je víra v nejvyššího boha, bohy nebo bytosti, které přesahují pozemskou rovinu. Teismus je obecně směrován a dogmatizován určitou náboženskou doktrínou.
Druhy ateismu
Existují různé typy ateismu. Někteří kategoricky popírají existenci boha nebo božské entity; jiní jednoduše neuvažují o svém vlivu. Ateismus lze uplatnit také institucionálně, od státu, jak uvidíme níže.
Silný nebo pozitivní ateismus
Naprosto popírá existenci žádného boha nebo nadpřirozené entity. Pro silný ateismus neexistuje nic jako bůh stvořitele nebo bohové známého vesmíru, protože vesmír vždy existoval; proto nepotřebuje tvůrce, který by ospravedlňoval jeho existenci.
Slabý nebo negativní ateismus
Jedná se o pružnější typ ateismu a blíže k agnosticismu, protože kategoricky nepopírá možnost existence bohů, ale jednoduše v ně nevěří.
Praktický nebo pragmatický ateismus
Nepopírá existenci Boha, ale vylučuje jeho vliv při vysvětlování přírodních jevů. Praktický ateismus je navíc vyjádřen nezájemem o zpochybnění existence boha, protože pro tento proud jde o téma, které nemá v každodenním životě žádný význam.
Teoretický ateismus
Je věnován vznášení argumentů, které potvrzují neexistenci bohů nebo božstev. Pro teoretický ateismus existuje dostatek vědeckých a filozofických důkazů k ověření neexistence entity vyššího nebo božského původu.
Křesťanský ateismus
Křesťanský ateismus nebo ateismus křesťanských hodnot popírá existenci Boha, ale praktikuje Ježíšovo učení. V tomto smyslu není Ježíš chápán jako božská bytost, ale jako odkaz na hodnoty, které by lidé měli uplatňovat v každodenním životě.
Státní ateismus
Je to tehdy, když jsou státy proti náboženským institucím nebo jsou přímo protináboženské. Příkladem byla Albánská lidová republika, kterou v letech 1967 až 1991 prohlásil diktátor Enver Hodža za ateistický stát.
Viz také: Ateista
Rozdíl mezi ateismem a agnosticismem
Ačkoli je agnosticismus často považován za typ ateismu, jedná se o odlišný postoj k existenci a povaze božství. Agnosticismus nepotvrzuje existenci Boha, ale ani ji nepopírá, protože se domnívá, že toto poznání přesahuje lidské chápání.
Ateismus je na druhé straně pozicí, která kategoricky popírá existenci Boha, bohů nebo jakékoli vyšší entity, která přesahuje přísně hmotnou rovinu.
Viz také:
- Agnostik
- Náboženství
- Agnosticismus
Dějiny ateismu
Ve starověkém Řecku se filozofové jako Epikuros nebo Diagoras, známý jako „první ateista“, pokoušeli vysvětlit svět odklonem od nadpřirozeného. To vedlo k atomismu, který předpokládal, že vesmír byl tvořen malými částicemi zvanými atomy. Tato vize odstranila jakoukoli možnost božského zásahu do přírodních jevů.
Ve středověku byly otázky týkající se božské podstaty jevů umlčeny silným vlivem církve. To se v renesanci změnilo, protože renesanční humanismus upřednostňoval prostředí debaty a reflexe zaměřené na člověka a ne na božství. To vydláždilo cestu pro upevnění sekulární kultury.
V moderní době vedla kritika evropského křesťanství a vědecký pokrok k tomu, že se ateismus stal pojmem. Myslitelé jako Baruch Spinoza, Mattias Knutzen nebo Inmanuel Kant otevřeně zpochybňovali existenci Boha a vytvářeli nové myšlenkové proudy orientované na materialismus.
Tyto proudy by měly svůj vrchol v 19. a 20. století a mezi nimi vynikla marxistická teorie, která považuje náboženství za výmysl elit k utlačování dělnické třídy.
