Komunikační proces: co to je, jaké jsou jeho prvky a jak funguje

Jaký je komunikační proces?

Komunikační proces je soubor akcí, které se zavádějí do praxe k efektivnímu a efektivnímu přenosu zprávy mezi jedním nebo více jednotlivci.

Vyplývá to z potřeby úspěšně komunikovat a vyměňovat si informace, názory nebo pocity. Vaším cílem je proto sdělit něco, čemu ostatní porozumí.

Komunikační proces začíná, když má odesílatel jasno v myšlence, kterou chce komunikovat, formuluje zprávu a odešle ji kanálem (hlas, písemná zpráva, řeč těla atd.). Zpráva je poté přijata a dekódována příjemcem, který pak může odpovědět a vyměnit si svůj názor.

Například když provádíme hovor, odesílatel a příjemce si vyměňují přímé zprávy prostřednictvím telefonního spojení, které slouží jako komunikační kanál.

Komunikační proces se vyznačuje tím, že je dynamický a nepřetržitý. Podobně používá řadu prvků, aby k nim mohlo dojít, například odesílatele, zprávu, kanál a příjemce.

Prvky komunikačního procesu

Aby se komunikační proces vyvíjel správně a byl efektivní, používá následující prvky:

1. Vysílač: Je to jedinec, který iniciuje komunikační proces, kóduje a odesílá zprávu jiné osobě.
2. Přijímač: Je to ten, kdo přijímá a dekóduje zprávu, kterou přijímá od odesílatele.
3. Kód: Jsou to znaky nebo symboly, které používá odesílatel k vytvoření zprávy a které jsou příjemci známy pro jejich interpretaci nebo dekódování. Například jazyk, znakový jazyk, systém symbolů atd.
4. Zpráva: Jedná se o informace nebo obsah, který se odesílatel chystá sdílet s příjemcem.
5. Komunikační kanál: Je to fyzické médium, které používá odesílatel k odeslání zprávy. Například vzduch v ústní komunikaci, digitální média, papír, mobilní telefon atd.
6. Hluk: Jsou to vnější prostředky nebo překážky, které mohou ovlivnit vysílání a / nebo příjem zprávy. Například selhání internetové služby, rozptýlení, hlasitá hudba atd.
7. Zpětná vazba nebo zpětná vazba: Je to odpověď, kterou přijímač odesílá odesílateli a naopak. Tím je zaručena účinnost komunikačního procesu.

Jak funguje komunikační proces

Proces komunikace splňuje následující fáze:

1. Záměr komunikovat: V tomto prvním kroku musí mít odesílatel úmysl něco sdělit jiné osobě. Například Julia má důležitou zprávu, kterou chce sdílet se svou přítelkyní Luisou.
2. Kódování zprávy: odesílatel rozvíjí a připravuje obsah své zprávy podle komunikace, která má být použita (písemná, ústní, vizuální, neverbální) a podle které dominuje příjemce. Například Julia se chystá poslat zprávu prostřednictvím písemné komunikace.
3. Výběr komunikačního kanálu: Jedná se o krok, kdy si odesílatel vybere kanál, který podle okolností považuje za nejvhodnější pro odeslání zprávy. Může to být prostřednictvím internetu, dopisu, telefonu atd.
4. Předání zprávy: V této fázi bude proces záviset mimo jiné na vybraném kanálu, například na textové zprávě, telefonním hovoru nebo videohovoru, e-mailu. Například Julia vybrala textové zprávy prostřednictvím svého mobilního telefonu.
5. Příjem zprávy: je, když příjemce přijme zprávu. Může to být příjem dopisu do rukou, upozornění na textovou zprávu atd. Je to první přístup přijímače ke zprávě před jejím dekódováním. Například když Luisa uslyší oznámení, že přijala textovou zprávu na svůj mobilní telefon.
6. Dekódování zprávy: přijímač dekóduje a interpretuje přijatou zprávu, což generuje její porozumění. V této fázi bude komunikační proces úspěšný, pokud přijímač rozumí přijaté zprávě. Například Luisa přijala a přečetla si textovou zprávu, kterou jí Julia poslala.
7. Odpověď přijímače: Nakonec příjemce sdílí svou odpověď s odesílatelem zprávy, což vede k zpětné vazbě a výměně zpráv mezi účastníky procesu obousměrné komunikace. Například Luisa odpovídá na Juliinu zprávu. Pokud je komunikace jednosměrná, odesílatel neobdrží odpověď od přijímače.

Dále uvádíme krok za krokem různé příklady fungování komunikačního procesu v různých kontextech a situacích:

Příklady komunikačního procesu

Vzdálená pracovní schůzka

1. Záměr komunikovat: manažer (odesílatel) společnosti musí sdělit ostatním zaměstnancům (příjemcům) nová bezpečnostní pravidla implementovaná v pracovních zařízeních.
2. Kódování zprávy: odesílatel připraví obsah pomocí ústního jazyka jako kódu zprávy ve společném jazyce mezi účastníky.
3. Výběr komunikačního kanálu: emitent vybral jako komunikační kanál internetové připojení.
4. Předání zprávy: zpráva bude přenesena prostřednictvím videohovoru.
5. Příjem zprávy: zpráva bude přijata všemi účastníky (příjemci), jakmile se v naplánovaný čas připojí k videohovoru.
6. Dekódování zprávy: přijímače dekódují a interpretují přijatou zprávu a chápou její obsah a význam.
7. Odpověď přijímače: konečně se příjemci podělí o své názory, což povede k zpětné vazbě a výměně zpráv mezi účastníky komunikačního procesu. Tímto způsobem byl komunikační proces efektivní a efektivní.

E-mailová komunikace

1. Záměr komunikovat: zákazník (hlasatel) mezinárodní televizní služby má v úmyslu podat stížnost po problémech se televizní službou.
2. Kódování zprávy: odesílatel připraví obsah pomocí psaného jazyka jako kódu zprávy v jazyce, který není pro příjemce obvyklý.
3. Výběr komunikačního kanálu: emitent vybral jako komunikační kanál internetové připojení.
4. Předání zprávy: zpráva bude přenesena e-mailem.
5. Příjem zprávy: zpráva je přijata příjemcem prostřednictvím e-mailu mezinárodní společnosti poskytující televizní služby.
6. Dekódování zprávy: příjemce otevře e-mail, ale nemůže zprávu dekódovat ani interpretovat, protože je v jazyce, který neovládá, proto nerozumí jejímu obsahu.
7. Odpověď přijímače: přijímač nemůže odeslat odpověď odesílateli, dokud není zpráva dekódována. V tomto případě nebyl komunikační proces úspěšný.

Neverbální komunikace

1. Záměr komunikovat: pes (odesílatel) začne štěkat a běží do kuchyně, aby upoutal pozornost své odpovědné osoby (přijímače), aby mu podával jídlo ve své nádobě.
2. Kódování zprávy: pes (odesílatel) používá své štěkání jako kód zprávy, i když to u příjemce není běžné.
3. Výběr komunikačního kanálu: emitor používá vzduch jako komunikační kanál, kterým se zvukové vlny rozšiřují a cestují svými štěkoty.
4. Předání zprávy: zpráva bude přenášena neustálým štěkáním.
5. Příjem zprávy: zpráva je přijata přijímačem prostřednictvím zvuku.
6. Dekódování zprávy: přijímač uslyší štěkot, a přestože zprávu jako takovou nedokáže dekódovat, může interpretovat úmysl štěkání, když vidí, že pes (odesílatel) běží ke své prázdné misce s jídlem.
7. Odpověď přijímače: přijímač podává jídlo na talíři svého mazlíčka. V tomto případě byl komunikační proces úspěšný.

Telefonát

1. Záměr komunikovat: Andrés (odesílatel) hodlá zavolat svého bratra Eduarda (příjemce), aby ho pozdravil.
2. Kódování zprávy: odesílatel připraví obsah své zprávy pomocí ústního jazyka ve společném jazyce mezi účastníky. Andrésova zpráva: „Ahoj, jak se máš?“
3. Výběr komunikačního kanálu: emitent vybral jako komunikační kanál síť mobilních telefonů.
4. Předání zprávy: zpráva bude přenesena prostřednictvím hlasového hovoru. Příjem zprávy: zprávu přijímá příjemce prostřednictvím telefonního hovoru.
5. Příjem zprávy: Eduardo (přijímač) přijímá telefonní hovor na svůj mobilní telefon.
6. Dekódování zprávy: Eduardo (příjemce) přijme telefonní hovor, poslechne si zprávu a dekóduje ji.
7. Odpověď přijímače: přijímač odpoví „Jsem v pořádku. Jak ses měl?". Došlo k reakci na původní zprávu, na kterou se naopak odpovědělo: „Velmi dobře. Opouštět třídu “. V tomto případě proběhl komunikační proces bez problémů, došlo ke komunikační zpětné vazbě a oba účastníci sloužili jako odesílatel i příjemce.

• Sdělení.
• Komunikační prvky.
• Druhy komunikace.