Co je Ira:
Hněv je emoce složená ze souboru negativních pocitů, což může vést k násilným činům. Lidé i zvířata cítí hněv.
Z hlediska přírody lze také zmínit hněv odkazující na divokost, s jakou dochází k určitým přírodním událostem. Například „Zuřivost ohně byla taková, že zničila všechny domy ve vesnici.“
Ve stejném duchu, v hněvu katolické církve je součástí sedmi smrtelných hříchů. V tomto případě se hněv může projevit proti sobě samému, například sebepoškozování nebo sebevraždě, a proti ostatním násilnými činy nebo vraždou.
Ať je to jakkoli, hněv je pocit odsouzen a potrestán katolicismem, protože odcizuje lidi od Boha.
Hněv je velmi složitá emoce, kterou zažívají všichni lidé, je přítomna v každém z našich činů a může vzniknout z různých okolností, jako je například pracovní konflikt, nespravedlivé a neúctivé zacházení, frustrace z toho, že něco nedosáhli, mimo jiné.
V těchto případech může být hněv mírný jako chvilkové znechucení nebo se může proměnit v pocit odporu a nenávisti.
Hněv podporují i další pocity, jako je hněv, hněv, mrzutost, vztek, hněv, nenávist, vyděračství, žárlivost, závist, pohrdání, antipatie, bezmoc, vztek, mimo jiné, které u jednotlivců způsobují velkou podrážděnost nebo odpor.
Na druhou stranu hněv také generuje fyzické změny, které mohou ohrozit zdravotní stav, například rychlé dýchání, adrenalin, zvýšený srdeční rytmus, vysoký krevní tlak atd.
Když jeden nebo více lidí zažije situaci, která vyvolává vztek, obecně na takovou situaci reagují a vyjadřují se křikem, urážkami, úderem do něčeho. To znamená, že lidé se snaží zaútočit jako akt obrany nebo uprchnout před hrozbou.
Například: „Rozzuření a rozzlobení fanoušci za svůj trest křičeli nesčetné urážky na rozhodčího.“ „José se ve škole rozhněval a zasáhl jednoho ze svých spolužáků.“
V psychologických studiích je hněv chápán jako reakce mozku, která se snaží čelit hrozbě. Odborníci však objasňují, že hněv není předisponovaným pocitem lidské genetiky ani není součástí jeho vývoje.
Hněv je pocit, který je součástí lidského chování, proto vytváří kognitivní reakce (interpretace situace) a fyzické reakce (fyzické změny), z nichž mnohé vedou k vědomým rozhodnutím.
Někdy je však hněv tak silný, že lidé jednají bez ohledu na důsledky.
Sigmund Freud, tvůrce psychoanalýzy, tvrdil, že lidé cítili hněv, když jim chyběla láska, to znamená, že nebyly uspokojeny potřeby lásky a náklonnosti.
Jak ovládat hněv
Hněv musí to být řízená emoce aby se předešlo dalším konfliktům nebo obtížím. Psychologové navrhují tento pocit externalizovat, aby se zabránilo nemoci. Musí se však měřit jeho externalizace, aby se zabránilo násilným nebo nebezpečným situacím.
Každý jedinec prožívá hněv jiným způsobem, takže je možné rozlišovat mezi pasivním hněvem a agresivním hněvem. Oba lze ovládat pomocí terapií nebo různých strategií, mezi které patří:
- Nevzdávejte se myšlenkám, které plodí zášť.
- Realizujte různé relaxační cvičení.
- Buďte zdvořilí.
- Vyvarujte se negativních pomstychtivých, destruktivních nebo výhružných myšlenek.
- Umístěte se na místo druhého a objektivně sledujte situaci.
- Zjistěte, co způsobilo obtěžování, a vyjádřete tento pocit čestně, s úctou a bez vyhrožování.
- V případě fyzického nebo psychického poškození vyhledejte odbornou pomoc, abyste předešli budoucím frustracím, nadměrnému hněvu nebo úzkosti. Je důležité vést klidný život pod pozitivními myšlenkami.
- Rozhněvaný.
- 50 závad člověka: od nejméně otravných po nejzávažnější.
